Pan Mirek K. chtěl prodat svůj byt, protože si postavil nový dům, do kterého se s rodinou přestěhovali. Nevěděl však, za kolik jej může prodat. Na Katastru nemovitostí zjistil, že v sousedním domě se byt o podobných rozměrech prodal za 4.350.000 korun. Z této informace vycházel a svůj byt dal do nabídky za stejné peníze. O byt nebyl za tuto cenu po celý půlrok zájem. Pan Mirek si proto na internetu porovnal nabídky podobných bytů. Zjistil, že by musel byt prodávat za cca 3.400.000 korun, aby byl schopen konkurovat jiným nabídkám. Svůj byt tedy zlevnil. I nadále však o něj nebyl takový zájem, protože mezi kupujícími panuje názor, že když se něco nabízí příliš dlouho a následně dojde k velkému snížení ceny, tak je „něco špatně“. Svůj byt pan Mirek prodal po skoro 10-ti měsících nabízení za částku 3.200.000 Kč. Nejenže nedostal za svůj byt částku, kterou mohl mít při kvalitním nastavení její ceny již v samotném počátku, ale navíc ho ještě nemovitost stála desítky tisíc korun na údržbě a inkasu.